Čtvrtý den naší návštěvy Japonska jsme vyrazili do skanzenu Iyashi no Sato.
Skanzen stojí na místě, kde stávala původní farmářská vesnička, kterou v roce 1966 smetl tajfun a sesuv půdy. Všechny podobné vesnice v oblasti ustoupily moderním stavbám a tak se o čtyřicet let později japonská vláda rozhodla vesničku postavit znovu a z místa udělat muzeum a skanzen, aby lidé nezapomněli, jak vypadal život na venkově. Do skanzenu se teď lidé chodí učit o historii japonské kultury a vyzkoušet si některá tradiční povolání.
Vesnička se skládá z více než dvaceti malých domků s doškovými střechami. Některé z nich slouží jako krámky, některé jako galerie, restaurace nebo malá muzea. Každý z nich je zaměřený na některé tradiční povolání, mezi která patří třeba keramika, tkaní, pletení košíků nebo výroba vonných tyčinek. Turisté si některá tato povolání mohou vyzkoušet. Šli jsme okolo domků, kde jsme si mohli vyzkoušet tradiční výrobu papíru, psacího uhlu nebo třeba nudlí. Jeden z domků byl vybavený předměty denní potřeby typického farmáře a našli jsme dokonce muzeum, které vysvětlovalo, jak sesuv půdy funguje, proč původní vesničku smetl a jak se podobným katastrofám dá zabránit.
Asi nejoblíbenější atrakcí Iyashi no Sato je fotografický ateliér, ve kterém jsme si mohli vypůjčit kimono nebo samurajské brnění. Ochotné zaměstnankyně nám pomohly se obléct.
Oblečení se skládalo z mnoha kousků a trvalo nám celkem dlouho ho na sebe všechno navrstvit, ale když jsme ho konečně měli na sobě, připadali jsme si jako vážení obyvatelé vesnice. Takže jsme se ihned jali obhajovat svou čest vzájemným bojem s katanami :)
Po zábavě ve skanzenu jsme zamířili za temnějším zážitkem. Vydali jsme se do lesa Aokigahara, kterému se také přezdívá les sebevrahů. V lese je hrozně málo zvířat, nefunguje tu kompas a vládne tu neuvěřitelné ticho.
Krásný hustý les leží na úpatí hory Fudži. Je snadné se v něm ztratit a už od středověku je spojovaný s démony, přízraky a různými mýty. K temné minulosti lesa přispěl i román Nami no Tō od spisovatele jménem Seichō Matsumoto, ve kterém se nešťastně zamilovaná dvojce rozhodne společně zemřít právě v lese Aokigahara. Kniha je v Japonsku kultovní a nešťastní lidé, kteří nevidí jiné východisko, následují vzor těchto románových hrdinů. Na přístupových cestách v celém lese jsou umístěné cedule, které se snaží návštěvníky motivovat, aby si svou smrt ještě rozmysleli a jsou na nich i kontakty na psychology. I přesto je Aokigahara velkou turistickou atrakcí a má opravdu zvláštní atmosféru.
Čtvrtý den je za námi, my se po dlouhé procházce těšíme, až budeme moci načerpat síly na zítřek. Máme pro vás ještě hodně zajímavých zážitků, tak nás sledujte dál :)
Leoš a Štěpán
