Cestování po Japonsku 2023

Den první

Na letiště Narita jsme přistáli ve čtvrtek 20.4. v 18:30 a čekal mě první velký úkol. Bylo potřeba projít bez problémů imigrační kontrolou. Podmínkou pro vstup do Japonska jsou aktuálně buď 3 dávky očkování proti covidu, anebo PCR test, který není starší než 72 hodin. Druhou podmínku jsem splňoval a plný očekávání jsem se pustil do procesu odbavení.K mému velkému překvapení proběhla kontrola naprosto bez problémů. Celníci viděli v mém pasu víza z předchozích let, a tak mě asi nechtěli trápit. V 19:35 jsem vyrazil autobusem směr Shinjuku West Gate Station a se dvěma plnými zavazadly a s batohem na zádech mířím do prvního hotelu.

Mnoho z vás ví, že Japonsko je proslulé svými kapslovými hotely. Létám sem již od roku 2012, ale nikdy jsem ho nevyzkoušel, takže první výzva byla jasná. Kapslové hotely vznikly zejména pro japonské manažery, kteří nejsou z Tokia a občas se zdrží se svými přáteli v místních barech i dlouho po pracovní době a tudíž potřebují levnou variantu pro rychlé přespání. Noc v Tokiu za cca 1800 Kč je skutečně naprosto mimo veškerou cenovou nabídku ubytování. Postupem času se stal z kapslových hotelů hit zejména pro turisty a digitální nomády. Přiznám se, že když jsem vešel do místnosti plné kapslí a vykukujících nohou, tak mě trochu polilo horko, ale na druhou stranu jsem se těšil z toho, že si to konečně vyzkouším. Jako již tradičně, první noc bývá krutá, protože časový posun 7 hodin je vážně moc. Usnul jsem na cca půl hodiny a po x hodinách převalování jsem to vzdal.

Den druhý

Unavený, ale zároveň natěšený, se v 5 ráno vydávám na procházku do parku Meiji, který se nachází nedaleko centra Shinjuku. Je až neuvěřitelné, že za relativně krátkou chvíli se z industriálního města ocitnete v přírodě a díky historickým stavbám se doslova posunete zpět v čase. Užívám si ranní chození, z kterého se nakonec stala 15kilometrová procházka. Po cestě jsem potkal stánek s Yakitori. Za mě neodolatelná pochoutka, kterou v Japonsku nikdy nevynechám a současně se divím, že v ČR Yakitori ještě nikdo nenabízí. Yakitori jsou kousky masa na dřevěné jehle, které se opékají na dřevěném uhlí. Jednoduché a moc dobré. Spokojený jsem pokračoval s jediným cílem.  Nesmím usnout dříve, než kolem osmé hodiny večer, protože jinak si rozhodím biorytmus i na další den.

Kolem poledne jsem se setkal s paní Yasuko, která je ve vývoji značky Matcha Tea jedním z nejdůležitějších článků. Byla to právě paní Yasuko, která nám otevřela brány mezi lidi a firmy, které se tímto produktem zabývají. Po obědě jsme si neodepřeli krátkou procházku, po které jsem se vrátil zpět do kapslového hotelu na krátký odpočinek. Se sirkami v očích jsem vyřídil veškerou agendu kolem Matcha Tea a následně jsem se opět sešel s Yasuko, s kterou jsme vyrazili na noční procházku po Tokiu. Yasuko se ptala, kam bych rád zašel na večeři a já odpověděl, že ideálně do restaurace, která je v oblacích. Yasuko vybrala skvěle, protože jsme navštívili restauraci umístěnou až v 50. patře, takže výhled na celé Tokio byl neskutečným zážitkem. Po zhruba hodině mi přišla sms od Ondřeje Sošky a Jardy Matyáše, kteří četli info o mé cestě po Japonsku a že jsou v Japonsku také. Takže po pár minutách už sedíme v oblacích ve čtyřech. Tito pánové jsou jedněmi z hlavních organizátorů výstavy EXPO 2025, která se koná v japonské Osace, takže došlo na velice zajímavou konverzaci. Kolem deváté večer jsem již definitivně rezignoval na bobříka nespaní a šel jsem strávit svou druhou noc v Tokiu. 

Den třetí

Budíček kolem 6. ráno byl pro mě již naprosto perfektní stav. Čistých 7 hodin spánku mě definitivně posunulo na japonský čas, takže jsme vyrazil na ranní procházku po Tokiu. Zastavil jsem se v místní kavárně na Matcha ice latte a pomalu se připravoval na cestu šinkanzenem do Shin Fuji. Pokud jste někdy v Japonsku byli, tak víte, že jsou tu všudypřítomné automaty na horké a studené nápoje. A když píši, že všude, tak opravdu doslova na každém kroku. Nakoupil jsem tedy zásobu čaje a vydal se na cestu. Trochu mě mrzelo, že nebylo sluníčko, protože pozorovat horu Fuji ze šinkanzenu by byl super zážitek, ale ve Fuji budu ještě 3 dny, tak snad se zadaří jindy.

Do Fuji jsem dorazil kolem druhé hodiny odpoledne a šel jsem se ubytovat do místního hotelu. Vřele všem doporučuji, že pokud se budete ubytovávat v těchto menších městech, tak si připravte slovník nebo překladač, protože v těchto částech Japonska se již určitě anglicky nedomluvíte. S paní na recepci hotelu jsme se při práci s Google translátorem hodně nasmáli. Po předání pokoje jsem šel na již klasickou procházku k moři. Chození v těchto typicky japonských menších městech mám moc rád a baví mě pozorovat to dění v něm. Tokijská hektika byla zcela pryč a vše kolem bylo najednou naprosto klidné a tiché. Teprve tady na mě dýchlo to pravé Japonsko a až teprve tady jsem pocítil příval energie do těla. Kolem šesté jsem vyrazil do místní restaurace, kde jsem si dal vynikající tradiční večeři a spokojeně ulehnul těšíc se na další etapu zážitků. 

Den čtvrtý

Poslední volný den jsem chtěl věnovat procházkám po okolí Fuji, takže jsem hned ráno vyrazil na túru 25 km. Procházka kolem moře byla skvělá, ale trochu mě zamrzelo, že Fuji zřejmě nespatřím, protože byla schovaná za mraky. Každopádně i tak měla procházka své kouzlo a poprvé jsem mohl vidět na vlastní oči i výstavbu vlnolamů. Zastavil jsem se v místním přístavu a kolem poledne jsem vyrazil do čajovny na ochutnávku matcha dobrot. V těchto částech Japonska již s angličtinou šanci nemáte, takže jediná pomoc byly obrázky a překladač. Každopádně dopadlo to skvěle a dostal jsem přesně to, co jsem očekával. Klasicky šlehaný matcha, zmrzlinový matcha pohár a mochi. Celková atmosféra v typicky japonské čajovně byla skvělý zážitek a přál bych každému alespoň na chvíli usednout v ní, v klidu se jen dívat a vychutnávat si produkty, které pro vás připravují. 

Po poledni jsem se vydal do místního chrámu, který byl bohužel zavřený, ale už jen jeho venkovní prostor stačil pro načerpání další tolik potřebné energie. Na hotel jsem se vrátil kolem šesté, abych se pomalu začal chystat na pracovní týden plný jedné schůzky za druhou. První část mé japonské tour byla prozatím naprosto skvělá a byl jsem zvědavý, jak se mi bude dařit ve druhé polovině cesty.

Den pátý

Pracovní týden začal v 5:30 procházkou k moři a kolem jedenácté hodiny jsem se vydal na první čajovou schůzku s naším dodavatelem Bio Matcha Tea Harmony. Cestou jsem se zastavil v naprosto famózní rybářské restauraci, kde jsem si dal sashimi a po obědě jsme jeli vyzvednout emeritního profesora Watanabe, který je pro značku Matcha Tea klíčovou osobou. V letech 2012, kdy jsem poprvé představoval koncept sáčkovaných matcha čajů s přípravou v šejkru, to byl právě on, kdo tento moderní způsob přípravy posvětil. Po šálku čaje jsme se vydali přímo do továrny na výrobu Bio Matcha Tea Harmony. 

Po příjezdu do továrny jsme zasedli k jednacímu stolu u šálku Matcha Tea a dohadovali vývoj a předpoklad našich objednávek v tomto roce. Vše v naprosto přátelské atmosféře, moc jsme se nasmáli. Kolem páté odpoledne jsem se vrátili zpět do Fuji a došlo na rozloučení s panem profesorem. Dnešní den byl skutečně jedinečný a jediné, co mě trochu mrzelo je, že jsem nemohl natočit výrobní proces Matcha Tea pro naše fanoušky. Na druhou stranu je to pro mě pochopitelné, protože čajové firmy si zde veškeré výrobní procesy velice střeží. Naprosto spokojený z celého dne jsem ulehl k poslední noci ve Fuji s vědomím, že další den vyrazím do Kagoshimy. Tuto část Japonska jsem doposud nepoznal, takže jsem byl natěšený na nové zážitky.

Den šestý

Předchozí den byl natolik pročajovaný, že jsem toho moc nenaspal. 5 hodin spánku, budíček ve 4:30, a tak jsem den zahájil brzkým pracovním úklidem. Můj pobyt ve Fuji skončil a přemístil jsem se do 1 000 km vzdálené Kagoshimy, jedné z nejvýznamnějších oblastí na světě. V Kagegawě se ke mě připojil jeden z mých japonských přátel. Před hodinovým letem jsme se však ještě zastavili v továrně, kde se připravuje jeden z našich druhů Matcha Tea a já měl za úkol je přesvědčit, aby povýšili dosavadní kvalitu na vyšší úroveň při zachování stejné ceny. Po dlouhé výměně názorů se podařilo a náš dodavatel mé podmínky přijal. Zhruba za měsíc se již naši zákazníci mohou těšit na novou kvalitu Bio Matcha Tea. Mimochodem, na schůzce jsem měl možnost si poprvé v životě sáhnout na pravý olympijský pohár, který je s touto čajovou firmou velice úzce spojený.

Po schůzce v továrně jsme se shinkazenem přemístili do Nagoy a odsud jsme letěli do Kagoshimy. Zde jsme se kolem 9 ubytovali, zašli jsme do restaurace na lehkou večeři. Následující den mě čekalo jedno z největší organických čajových polí na světě, kde jsem se měl setkat přímo s majiteli. Byl jsem moc zvědavý na průběh a velice jsem si vážil toho, že mě do těchto míst vezmou. 

Den sedmý

Ráno jsme vyrazili za největším zážitkem z celé mé cesty. Poprvé jsem měl možnost se podívat do domova Bio Matcha Tea Ceremony, Premium a Delicacy. Ostrov Kjúšú je jeden velký vulkán a po cestě na nás z dáli stále dohlížela sopka Sakuradžima. Po hodinové cestě jsme dorazili na místo. Po seznámení se s majitelem největší plantáže na organický čaj na světě se jdeme společně podívat do jeho továrny Aracha, kde všechno vzniká. Aracha je tzv. surový čaj, který se ihned po sklizni připraví do surové podoby a ten následně nakupují zpracovatelé z celého světa. Až teprve v jejich továrnách si definují, jaký typ čaje z něj vlastně bude. Plantáže v Kagoshimě jsou většinou za účelem vytvoření čaje tencha, což je čaj, ze kterého následně vzniká čaj matcha. 

Bylo to nádherné. V naprosto nedotčené přírodě jsme se ocitli v horských polích ve výšce cca 400 m, kde všude kolem nás byl pouze zastíněný čaj té nejvyšší kvality. Pan majitel mi vysvětlil, že za kvalitou čajovníku stojí zejména půda, která je jejich tzv. zlatem. Starají se o ni opravdu s největší pečlivostí. Natočil jsem snad 2 hodiny videí, udělal asi 100 fotek a vyrazil se najíst do hlavního sídla majitele. Zde nás pohostila přímo jeho maminka zcela typickou japonskou kuchyní, což byl skutečně nepopsatelný pocit. Ne mnoho lidí má možnost se dostat až takto blízko a velice si vážím toho, že já tu možnost měl. Odpoledne jsme se vyrazili podívat do místního chrámu, kde jsme nemohl vynechat matcha zmrzlinu. S vědomím, že navečer vyrazíme do onsenu. Lázně onsen jsou pro Japonsko naprosto typické. Horké prameny tu mají prakticky na každém kroku a návštěva onsenu patří mezi jejich nejoblíbenější aktivity. V těchto lázních jsme vyzkoušeli i zasypání do vulkanického písku, což bylo velice příjemné. Večeře proběhla ve zcela tradičním stylu, kdy jsme si kromě jiných dobrot dali i wagyu maso, které paří mezi moje nejoblíbenější. Kolem desáté jsem ulehl. Naprosto vyčerpaný, ale šťastný, že jsem takový den mohl prožít.

Den osmý

Poslední den na ostrově Kjúšú jsme jsme pojali spíše už jen relaxačně. Ráno jsme se vydali na exkurzi do továrny na dashi. Přiznám se, že tolik tuňáků jsem v životě neviděl. Skladovaní tuňáci tu jsou pro výrobu sashimi, a právě na výrobu dashi. Technika výroby dashi se stovky let nemění. Nejdříve rybu pořádně očistí a následně ji rozdělí na tři stejné části, které velice šetrným způsobem udí a následně suší. Tento proces trvá až 4 měsíce a následně se rozesílá do vybraných restaurací po celém Japonsku. Bylo velice sledovat proces výroby.

Po obědě jsme vyrazili zpět do Kagoshimy, ubytovali se v místním onsenu s naprosto famózním výhledem na celé město a chystaje se na večerní polévku ramen. A vzhledem k tomu, že bez karaoke by to nebylo to pravé Japonsko, tak kolem deváté večer jsme vyrazili za zpěvem. V místním karaoke baru jsme strávili 2 hodiny a poté už jsme se chystali na poslední noc na ostrově Kjúšú.

Den devátý

Ráno jsme si dopřáli vynikající snídani s výhledem na celé město Kagoshima a kolem jedenácté už jsme se připravovali na přelet na tokijské letiště Haneda. Zde jsem se rozloučil se svými přáteli, kteří mě doprovázeli po čajových polích a chystal jsem se znovu do Shinjuku na sraz s Yasuko. Potkali jsme se kolem páté odpoledne a ještě před odjezdem do Nagana jsme se stihli zúčastnit otevření prodejny a baru s CBD produkty. CBD je v Japonsku velice populární a z mých předchozích cest nepamatuji, že bych ho tu tolikrát viděl. Ochutnali jsme matcha s CBD, cheessecake a spoustu dalších dobrot a vyrazili do 250 km vzdáleného Nagana, kde má paní Yasuko svůj letní dům. Nedaleko od domu jsme nakoupili v supermarketu pár dobrot na lehkou večeři a chystali se na první noc v Naganu. 

Den desátý

Probuzení v letním domě paní Yasuko bylo jako z pohádky. Všude kolem nás byly nádherné hory. Dali jsme si první ranní ranní procházku po okolí, navštívili bratra paní Yasuko, který se zabývá renovací starých automobilů a před obědem jsme se vydali na návštěvu Yasuko rodičů. Maminka paní Yasuko byla velice sympatická dáma. Společně jsme se vydali na výlet do rodného města paní Yasuko. Suwa je městem, kde sídlí vyhlášené firmy na nejpřesnější stroje na světě a současně je i sídlem hodinářské firmy Seiko. Vydali jsme se na návštěvu místních chrámů, navštívili místní výrobnu vyhlášeného saké a odpoledne se setkali s dalšími přáteli, se kterými jsme vyzkoušeli lanovku na místní horu. Na závěr dne jsme strávili parádní večer. 

Den jedenácý

Ráno jsme se probudili do deštivé neděle, ale naštěstí byly v plánu jen návštěvy vnitřních prostor. Vypravili jsme se do největšího chrámu Zenkoji v Naganu, což je úžasné místo plné i menších chrámů a různých krámků se všemi možnými suvenýry. Opět nechyběla samozřejmě ani matcha zmrzlina v naprosto úžasné cukrárně. Po sladké pauze jsme vyrazili na olympijský stadion, kde jsem se pomodlil, abych alespoň ještě někdy zažil pocit hokejového olympijského vítězství. Pak už bylo třeba pomalu přetočit hodinky o 7 hodin zpět a začít se připravovat na zítřejší návrat zpět domů.

Den dvanáctý

Letadlo mi letělo až večer, tak jsem využil posledních chvil v Japonsku a šli jsme se ráno zrelaxovat do místního onsenu. Následovala krátká procházka, výborná snídaně a poté jsme se s Yasuko přemístili z Nagana zpět do Tokia. Zde se na mě přišly podívat i její kamarádky Kyoko a Sayuri. Poté už zbývalo jen rozloučení na autobusovém nádraží, přejezd na letiště a moje úžasná japonská tour končila.

Tato návštěva Japonska byla moje devátá a jednoznačně se jednalo o nejvydařenější cestu, kterou jsem do Japonska absolvoval. Vše naplánované vyšlo naprosto perfektně a některé cíle schůzek dokonce předčily moje očekávání.

Byl to skvělý zážitek a děkuji všem, že se o mě takto skvěle starali.